na fotce rozdíl půl roku a 7 kg
15. 10. 19
Není proč si hrát na hrdinství. Cítím se fakt na hovno.. Už je to asi měsíc, co jsem udělala rozhodnutí, že se nesmířím s větou svého gynekologa, že to že nemám menstruaci vůbec nevadí. Mně to jednoduše vadí, mám to neustále v hlavě i jako bič, kdykoli mi je naprosto skvěle,... tak slyším ve své mysli "No moc šťastná nebuď, víš že nejsi v pořádku úplně."
Zdravé ženy svůj cyklus mají - i proto jsou (podle mě) ženy. Jenže já už tohle v hlavě mít upřímně nechci. Nechci už, aby tohle byla pravda mého života. Jsem mimo jiné trenérka. Snažím se motivovat lidi k lásce k životu ve svém těle. Já se nechci cítit jako pokrytec, když mluvím o zdraví, o zdravém pohybu a stravování, chci být sama sobě nejlepším vzorem.
Ne, není to úplně komfortní cesta, na sítích se momentálně objevuje tolik fitnessek co abnormálně přibralo, právě na cestě k navrácení menstruačního cyklu a mně vyplouvají otázky ohledně toho taky,...
Co když přiberu, co když přiberu fakt hodně a budu nešťastná?
Co když se to nepovede, co když zrovna ve chvíli kdy tu cykličnost chci konečně žít, už nebudu mít nikdy šanci?
Co když nebudu moct mít děti?
Co když to neustojím a budu zas mít nějaký problém s jídlem, už jsem v tom nechtěla mít pravidla a kontrolu ?!
To se vážně musím vzdát své lásky k pohybu?
Kdybych si byla nejlepší kamarádkou, řekla bych: "V klidu neboj se,... strach je jedna strana a láska ta druhá, na to prosím nikdy nezapomínej a dobře si vyber, kterou budeš živit a posilovat.. Kdyby se něco posralo a ty by si abnormálně přibrala, tak až se tělo dá dohromady tak zase zhubneš,... vždyť zdravá těla si nedrží nadbytečný tuk. A vážně je číslo na váze hodnota tebe, tvého života a odvíjí se energie běžného dne na tomto čísle ? "
_______________
Tak tento text jsem v konceptech našla s datumem 15. 10. 2019
<3 tunu soucitu k té holce z roku 2019, tunu objetí a uznání, že se nevzdala!
A velká vděčnost, že si byla tou nejlepší kamarádkou!
Několikrát jsem plakala,...fakt to bylo těžký. Hodně.
Když si něčím procházím, sdílím to jen s nejužším okolím. Spíš to žiji sama. Já už v té době byla trenérka a snižovala jsem o hodně své tréninky, měnila tréninkový plán, nepřidala se k různým aktivitám a na výzvu "tak si dej s námi ten trénink" od mých přátel, jsem jen krčila rameny se slovy, že teď nemůžu. Znali mě jinak. Disciplinovanou. Jela jsem ne na doraz, ale daleko za. Tak nastala nutná změna. Tvrdě jsem se učila ležet na gauči a denně jsem jedla kolem 3000kcal, což někdy bolelo. Jako opravdu. Fyzicky. Věděla jsem, že ten proces mohu protahovat, být na sebe jemnější, zvedat příjem pomalu a bla bla bla. Taky jsem věděla, že menstruaci nemám dlouho, že mi ten rok bylo 30 a že to je moc tenký led na to, chtít štíhlý pas a pomaličký přístup, kde se má mysl bude spíš vymlouvat.
Na jednom workshopu s Kači Bagniarovou a Klárkou Vomáčkovou, jsem se seznámila s krásnou blondýnku Týnkou, která řešila stejný problém. Spolu jsme se podporovaly i v těch vydeptaných chvílích.
Nepříjemný. Přibírat, ležet na gauči a snažit se na sílu lenošit, je prostě nepříjemný a těžký stejně tak, jako někomu kdo začíná s pohybem je nepříjemný vstát z gauče.
Nepřestala jsem. S oteklým obličejem jsem papala a papala. Přibrala jsem dost kil, zvolnila jsem, meditovala jsem s vizualizací opečovávání dělohy a kde si co si. Koupila jsem si snad i sukni - to si teď dělám asi legraci, to jsem vážně dělala před tím, než jsem začala s těmito radikálními kroky, než jsem pochopila, že sukně ani Salsa nepomůže. Přihlásila jsem se totiž i na Salsu, abych byla jakože víc ženská a rozproudila tu energii. (Salsa byla pro mě pohybově hovno :-D, takže jsem si dala po několikahodinové práci v zaměstnání Legday a pak si šla na Salsu :-D). Jenže Salsou jsem si teda menstruaci nepřivolala.
Nevzdávala jsem se, tvářičky se mi kulatily, úspěšně se mi dařilo ignorovat každé popíchnutí ve fitku, jak jsem nabrala, proč nemakám, jak jsem líná. Na to, aby mě rozhodila slova jiných lidí, kteří neznají můj příběh a důvody jsem naštěstí už stará dost. Asi na konci listopadu se trošku něco dělo, ale pak už zas dlouho dlouho nic. Tohle myslím nebyly ani dva dny.
Vysoký příjem energie z jídla. Malý výdej - u mě velké omezení cvičení, ke spoustě z nich jsem se už nevrátila a nejspíš nevrátím,... Naučila jsem se na sílu odpočívat a následně vnímat cyklus i bez cyklu. Opravdu to jde. Ženy jsou jednoduše cyklické a nemusí krvácet. Přála jsem si to. Představovala si jak se to už děje a jak to oslavuju. Ale nestačilo to,... musel přijít i klid. Své tělo jsem zbavila možná stresu z nedostatku jídla (a vůbec se nebavím teď o nějaké anorexii atd, jen vysoké aktivitě, vysokému stresu a nižšímu přijmu potravy, což u mě znamenalo kolem 2000 kcal a k tomu nedostatek spánku), ale nahradila jsem to stresem z toho jak jsem se s tím prala, jak mi to celé vadilo, jak jsem se bála, že to dělám zbytečně,.. což asi zrovna byl tento článek výš. Cítila jsem se na hovno.
Ale ani ten klid mi na této cestě nestačil. Stalo se, že jsem měla nějaký zdravotní problém, kdy mě velmi bolelo v podbřišku. Velmi. Prvně mě napadlo, že bych konečně dostala menstruaci? Avšak musela jsem nakonec na pohotovost. Zde mě zkontrolovali dva gynekologové. Oběma jsem sdělila svůj příběh a snahu o návrat menstruačního cyklu. Oba mi řekli, že se s tou představou mohu rozloučit. Byla jsem tak smutná, oplácaná, s otlakem od džín a ... zklamaná.
Další týden jsem byla u svého gynekologa. Po ultrazvuku mi řekl to samé a ještě mi popsal velmi velmi dlouhý příběh, jak bychom postupovali, kdybych chtěla teď miminko. Děsivý postup. Ani si nejsem jistá zda tam byla láska, sex, vědomé přání obou partnerů,... jestli tam vůbec byl partner ty vado. Do maratonu mých návštěv lékařů se zapojila první přijímací prohlídka nové obvodní lékařky.
Tato paní doktorka mě vyslechla a pak mi řekla, že když jsem před lety měla anorexii ať se z ní jdu léčit, nevadí že jsem roky OK a nemám žádné projevy, že bych touto nemocí měla trpět (ani to, že nemám menstruaci, nebyla příčina anorexie, ale rozchodu, který jsem prožila), je to prý spící drak... Dokonce mi vyprávěla o anorexii u psů. Řekla mi ať návrat menstruace nečekám a vlastně asi 50minut mi vykládala o tom, jak jsem v nepořádku.
Šla jsem zdrcená domů. Plakala jsem, sice jen trošku, ale plakala. Přemýšlela jsem dokonce, jestli nemám vážně nějaký "problém". Další dva dny jsem byla totálně bez energie,... Třetí den jsem se po práci válela na gauči, s nechutí k čemukoli. Taková ta "depka". Okay, tak jsem se posadila a ptala se sebe, co mi je. Najednou mi přišlo, že se tak cítím od návštěvy té doktorky.
Nádech...
Výdech...
Musí mi to ovlivňovat náladu?
FUJ, najednou jsem uviděla jak pokrytecká jsem. Vím, že kdyby někomu diagnostikovali nějakou vážnou nemoc, řekla bych, ať se plně nepoddá této tezi o jeho zdraví,ať ji plně nepřijme za svou. Docela rozdíl. Mně nikdo přeci nediagnostikoval smrtelnou chorobu a přesto se tu válím ve špatné náladě. Kvůli ženě, která o mně neví vůbec nic, viděla mě poprvé v životě a já jí uvěřila každé slovo, jen proto, že měla bílý plášť? Víra v autority? Tak to ne. Vzala jsem do rukou lékařskou zprávu. Bylo tam popsané mé hrdlo, do kterého se ani nepodívala, to že jsem kuřák a já cigaretu nikdy neměla v ústech. Komické potvrzení toho, že jsem teď byla trošku sama sobě směšná. Tak tohle ne. O svým zdraví a těle si rozhodnu sama. Bude to jak chci já a menstruaci dostanu sama. Naštvala jsem se vnitřně a opravdu se tak rozhodla.
POZÍTŘÍ OD TOHOTO ROZHODNUTÍ BYLA ZPĚT. Zázrak? Já zázraky žiji. Od té doby, mám pravidelný menstruační cyklus a všechny jeho benefity k tomu. Já mohu říct, že jsem se rozhodla být ženou, zdravou ženou.
Neodevzdej moc nad sebou nikomu, ani zdánlivé autoritě. Jsi svou jedinou autoritou. VEZMI SI SVOU SÍLU ZPĚT.
začátek :) !
Já dnes :) neřešící, milující a oslavující každý první den menstruace <3
Komentáře
Okomentovat